Jak jsem přebudovával firmu - Proč jsem rozbil lidem bábovičky?

Byl jsem a jsem stále optimistický. V minulém příspěvku jsem se snažil ukázat, jak se změna přístupu lidí k práci a firmě projevila v realitě. Jaká k tomu ale vedla cesta? 

Jedním z prvních kroků byla určení směru, vize. Další kroky byly výrazně náročnější. Řekl bych takhle. Moji kolegové byli opravdu skvělí. Nechyběla jim odbornost, týmovost, pracovitost, docházka, věrnost a ani přátelskost. Co víc si přát? Taková pěkná rodina s přesahem.

Jenomže hlubší, zkoumavější pohled ukázal, že firma byla sice v "černých", ale bylo to v řadě ohledů takové křehké. Smrádek, ale teplíčko.

Každý dělal všechno, všichni zastupovali každého a žádnou změnu nikdo nechtěl. A hlavně „Proč bychom to měli dělat jinak? “Dyk já to dělám dobře”. “Takhle to funguje už léta a dobrý.”

ALE třeba:

• Odběratelé měli dlouhé splatnosti a dodavatelé krátké. 
• Podařil se lepší nákup, ale neprodali za původní dohodnutou cenu, prostě jsme jenom promítli slevu zákazníkovi, který to nakonec vůbec neocenil.
• Reklamace se řešily tak, že všechno šlo za námi, nic se nepředávalo dál, na dodavatele. Neřešila se příčina problému, ani nápravy, aby se to neopakovalo. 
• Neexistoval strategický nákup. Nákupy byl nekoordinovaný, a tudíž dražší a celkově s horšími podmínkami.
• Neexistovalo tu osobní rozhodnutí. Za všechno odpovídá ředitel. Díky přetíženosti často ne vhodně. 
• Byla zde podporována pouze vnější motivace formou odměn, ale chyběla podpora vnitřní motivace – aby si to lidé vzali za své, a udělali občas něco navíc mimo svoje běžné povinnosti.

 
V principu jsem udělal 2 věci
🆗 Jsme relativně malá firma. Do 20 lidí. Ale i pro malou firmu musí fungovat pravidla, postupy, návody, chcete-li procesy. Takže jsme sestavili takové vnitrofiremní ISO. Aby byly jasné kompetence, odpovědnosti, tok zakázky atd. Zkrátka řád. A v rámci toho řádu jsem chtěl, aby se lidé sami posouvali a přebírali odpovědnost. 
🆗 Postupně jsem ukazoval, co všechno se dá zlepšovat. Ukazoval, že to lze. Není to jen přání a myšlenka. K tomu jsem je učil pracovat s následky. 
 
Vím, nevýhoda všech procesů a pravidel je, že se za ně pak lidé mohou schovávat. Ale já se toho v tomto konkrétním týmu nebojím.

Alespoň zatím mám pocit, že převažuje to, že jsou iniciativnější a angažovanější.
Před tím se schovávali za email, kde všichni byli v kopiích na všechno a potřeby a úkoly byly adresovány všem a tím pádem nikomu. Mimochodem, vnitrofiremní e-maily jsem i na základě proslovu S.J. zakázal úplně.

Autor: Robert Semík